To jsme tu opravdu naposledy?

Přišli jsme, viděli jsme, odcházíme. I tímto klišé by se dalo ve stručnosti shrnout naše působení na sportovním gymnáziu. Je za tím ale mnohem víc. Víc úsilí, nervů, radosti, káv z automatu, úspěchů i neúspěchů. Nyní je to všechno za námi, jsou to jen vzpomínky, které nám už ale nikdo nemůže vzít.

Jsme ve sportovní hale na slavnostním vyřazení, stojíme v řadě čelem ke svým rodičům, hlavou nám probíhají všechny ty společně strávené roky a za malý okamžik nám přistane v rukou maturitní vysvědčení. Je cítit napětí s nádechem nostalgie. Ještě nám nedochází, že je to definitivní konec. Konec, který jsme v myšlenkách tak dlouho odkládali. Už to nebude žádné potkáme se v pondělí, uvidíme se na slohovkách, didaktických testech nebo ústních zkouškách. Do prváku jsme přišli jako jednotlivci, teď odcházíme jako parta. Dobří kamarádi, kteří se budou chtít vídat dál. Loučíme se s učiteli a s prostory, které byly léta naším druhým domovem. Je to zvláštní pocit, opouštět něco, co nám bylo velmi blízké a co nám připadalo tak moc samozřejmé, že jsme si to ani neuvědomovali a jen nechávali čas volně plynout.

S novým školním rokem se rozprchneme na vysoké školy po celém Česku a někteří i za hranice republiky. Budeme mít nové možnosti rozvíjet se a o kousek víc poznat sami sebe.

Ale na ty roky na gymplu… na ty nikdy nezapomeneme. 

Karolína Nyklesová, letošní absolventka SG Plzeň